Selfie jako vrchol sociální demence

Datum: 18 prosince, 2015 od Radek Štěpán

Už to bude několik let, kdy jsem zjistil, co je selfie. Na fotografii byl horolezec, který zdolal nějaký významný vrchol. Přišlo mi to tehdy zajímavé a hlavně jsem obdivoval, že tento člověk nepotřeboval pro zachycení důležitého momentu nic jiného než svůj vlastní telefon, nebo fotoaparát, kterým zaznamenal vše podstatné. Tento okamžik byl ovšem první a poslední, kdy jsem si myslel, že selfie je užitečné…

Metrosexuálové před vlastním mobilem

Postupem času se selfie začaly objevovat všude. Většinou se jednalo o tváře lidí z dovolených. Fotky byly většinou přiblblé, nicméně pořád ještě v normálu. Dnes jsou selfie denní součástí reality a kdo je nemá, je v podstatě out. Já se hrdě hlásím k tomu, že chci být mimo dobrovolně. Když vidím fotky některých svých známých na facebooku nebo jiných sociálních médií, kde se fotí na stejném místě s různými výrazy tváře, chce se mi zvracet. Jejich dementní výrazy, kterými se chlubí, patří spíše do koše.

Proč se předvádí?

Odpovědí může být zkrátka a jednoduše nuda. Možná se ale jedná o určitý typ zábavy, který je totálně divný a sociálně nepochopitelný. Normální člověk se jde s druhým pobavit a nepotřebuje k tomu sociální média se svými selfie fotkami jako prostředníka. Možná z těchto fotek čiší i samolibost v sobě samotném.

Asi si na své selfie počkám

Moje nechuť k fotografování vlastního těla s jakýmkoli pozadím se zvýšila natolik, že se selfie nezačnu. Nekoupím si ani pitomou selfie tyč, která dokáže dokonale zhyzdit celé foto. Nevyužiju ani nekvalitní přední kameru svého mobilu, jež svou kvalitou a rozlišením nesahá ani po paty zadnímu krytu. Nechám také čekat všechny své kamarády a známé na to, než mě uvidí na sociálních médiích před objektivem vlastního mobilu. Nemám důvod a nepotřebuju se dívat sám na sebe. Na to jsem moc malý narcis.